Mezi popovodňová rizika lidí pracujících při odstraňování škod po záplavách patří málo frekventované bakteriální onemocnění – leptospiróza, která představuje sice nízkou pravděpodobnost nákazy, ale vysoké absolutní riziko. Podle našich vlastních zkušeností je to u nás jediná nákaza, jejíž výskyt (oproti proklamované hepatitidě A, salmonelóze a dalších) se tehdy 3-5 násobně zvýšil. Leptospiróza je typická infekce přenosná ze zvířat na člověka. Jde o nemoc s přírodní ohniskovostí.
Epidemické výskyty u nás výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény:
- prvním je periodické přemnožování drobných hlodavců, významných to přírodních rezervoárů bakteriálního původce nákazy a
- druhým jsou klimatické změny, jejichž důsledkem jsou časté záplavy našeho území., třeba i lokálního charakteru. Zejména situace po opadnutí velké vody, kdy se lidé brodí v tůních, bahně, v zatopených sklepech a podobně, zvyšují riziko nákazy leptospirózou, protože voda kontaminovaná močí nemocných hlodavců je výborným vehikulem při dalším přenosu bakterií na člověka (i další zvířata). Primárně jsou podezřelé případy prudce nastupujících horečnatých onemocnění v inkubační době 5-21 dnů po infekci s dalšími typickými příznaky jako jsou - teploty 39 oC, třesavky a zimnice, bolesti svalstva (hlavně šíjové a lýtkové), záněty spojivek, bolesti hlavy, postižení ledvin a jater, žloutenka, zažívací potíže, zánět plic, zvětšení uzlin, zvýšená krvácivost a další. Kompletní symptomatologie bývá při infekcích kmeny Leptospira icterohaemorrhagiae (Weilova hepatitida), kde hlavním nosičem původců je potkan. Postižení mozkových plen je téměř vždy při infekcích kmeny Leptospira grippotyphosa nebo L. sejroe (původci tzv. polní horečky). Diagnostiku leptospirózy zajišťují u nás příslušné laboratoře na základě protilátek v séru nemocných. Pro člověka jsou hlavním zdrojem nákazy zvířata (hlavně drobní savci a domestikovaná zvířata), se kterými přichází člověk do styku v přírodních nebo synantropních ohniscích této nákazy. Proto je pro lékaře důležitá při stanovení diagnózy i epidemiologická a pracovní anamnéza postiženého člověka. Leptospirózou nemocná zvířata vylučují po celý svůj život leptospiry do vnějšího prostředí. Po prodělaném onemocnění vzniká solidní, ale přísně specifická imunita jen pro příslušný druh leptospir. Z epidemiologických opatření je důležité důsledné provádění deratizace v sídlištích, hospodářských budovách, odchovnách prasat, na skládkách odpadů v potravinářských závodech, jatkách, v kanalizaci a podobně. Preventivně je lepší nevytvářet potravinové odpady a zabraňovat v průniku hlodavců do lidských obydlí. Při pobytu v přírodě je třeba dodržovat základní hygienická pravidla a vyvarovat se koupání nebo pobytu v podezřelé nebo kontaminované vodě, například malých vodních zdrojích, zvláště pak v zemědělské krajině a nepít vodu ze studánek v polích a jiných nezajištěných vodních zdrojů. Očkování proti leptospiróze u lidí se u nás neprovádí.
Nemocný člověk by měl být hlášen, léčen a izolován na infekčním oddělení nemocnic.