U obce Neznašov, 3 km od Týna nad Vltavou, se stékají dve největší jihoceské řeky, Vltava a Lužnice. Lužnice ústí do Vltavy z pravé strany. Koryta obou řek se výrazne změnila po napuštení přehradní nádrže Orlík v 60. letech 20. století a po vybudování přehradního stupně Kořensko v letech osmdesátých. Hranolovitá Boží muka, střežící soutok, musela být pred zatopením chráněna vysokým betonovým soklem. Váže se k nim místní pověst, podle níž práve na tomto míste dostihlo vojsko krále Václava II., povolané týnskými měštany, tlupu loupežníků, která sužovala zdejší kraj.
Lupici i s jejich vůdcem byli popraveni a na míste následne vztyčena Boží muka. První skutečně doloženou zmínku o této památce máme z konce 18. století, kdy byla nazývána Statue sv. Jana. Pravděpodobně tedy souvisela s čilým obchodním plavebním ruchem na Vltavě i Lužnici, nebot sv. Jan Nepomucký je patronem řemesel spjatých s vodou, tedy i vorařů.
Obchodní ruch na obou řekách dokladují rovněž archeologické nálezy. Přímo na soutoku byly nalezeny pozůstatky osady ze starší doby bronzové. Dochovaly se stopy kovolitectví a rázovitá keramika, která naznačuje kontakt se středním Podunajím. Pravděpodobne se sem dostala práve prostřednictvím pravěkých obchodníků. Lokalita je dnes z větší části zatopena vodou, archeologické nálezy jsou součástí sbírek Městského muzea v Týně nad Vltavou. Je možné, že pravěká osada souvisela s blízkým hradištem u sv. Anny (na protejším břehu Vltavy, při ústí Bohunického potoka). Hradiště se nachází v nadmořské výšce 390 m nad mořem, dochoval se z něho mohutný val s vnějším příkopem na jihovýchodní straně. Podle místní pověsti se nejedná o hradiště, ale mohylu, v níž byla uložena k poslednímu odpocinku bájná kněžna Libuše.

 foto: Miroslav Bžoch DiS
 

Tisk Náhled tisku