Téměř jižně od Bechyně, na planině 392 m nad mořem, leží malá víska Nuzice, vzdálena cestou kolem normálu přes Týnský vrch 3 km, po silnici přes lihovar 5 km.Obec jest položena na rovině , kterážto ohraničena jest na severu řekou Lužnicí , jež ve velikém oblouku k jihozápadu se vine a na východě potokem Židovou strouhou. Celá tato planinka postrádá jek lesů, tak i téměř všeho jiného stromoví a působí tudíš dojmem skličujícím; jest však vroubena krásnýmíi a hlubokými lesy na staně východní i severní. Avšak ani tato chudá vesnička není bez krásného ba úchvatného kousku přírody. Jděme jen malou půlhodinkou na sever a octneme se na mocném ostrohu, místě to bývalé tvrze, jež byla chráněna hlubokým korytem Lužnice, ale ještě vydatněji roklinou, již v pravěku vyhloubenou Židovou strouhou, která na každém kroku jeví nové a nové krásy přírody a romantičnosti. V létě, v době sucha, možno pohodlně projíti celým údolým a jistě nikdo na takovou procházku nezapomene, již proto, že opravdu musízapomenout na všechny starosti a těžkosti a věnovati se jen pohledu na tuto divikou a vážnou krásu. Na polodenní výlet z Bechyně stačí jíti z Nuzic na východ ku t. zv. hodonické lávce a odtudmožno podél potoka až k ústí do Lužnice a přijde-li poutník až na obrovskou skálu při ústí potoka až k ústí potoka do řeky, otevře se mu rozkošný pohled na Lužnici a Bechyni. Okolí obce patří k jihočeskému rulovému massivu, který sice tvoří nádherné skupiny balvanů a krásné útvary, ale praktického užitku nemá. Hodí se na stavby, ale není výhodným jako štěrk. Místy ale byly ve větší hloubce založeny lomy zvlášť tvrdého kamene. Zvířena i květena nevyniká ničím zvláštním, ba jest chudší než v Bechyni. Ze starších dob Nuzic není známo naprosto nic až teprve v roce 1268 připomíná se, že biskup Jan lll. tuto ves postoupil Přemyslu Otakarovi ll. A přece stávala zde mocná tvrz neb pevné hradiště na ostrohumezi Lužnicí  a vtokem Židovy strouhy do ní. Dosud je patrno, že hrdiště bývalo chráněno mocným valem a to na jihozápadě napříč od Velké skály k potoku a na východě, místě to slabším a dostupnějším valem menším. Když nynější majitel Hradců Václav Pouzar, č.11, pole tam upravoval, rozkopal menší valů a našel v něm střepy z popelnic, bronzové ozdoby i stočený zlatý drátek, což rozdal tehdejšímu soudci v Bechyni Kučerovia říd. uč. Porodovi v Albrechtci. Při stavbě silnice byl rozkopán téměř celý val velký. Při tom bylo patrno, že kameny, val tvořící, byly snášeny z řeky, neboť měly včecky hrany válením obroušené. Uprostřed obou zdí valu nebylo kamene, ale napěchovaná země. Země byla na spálené prsti, uhlíků i kusů dřev, zbytků to asi dřevěné ohrady. Nalezeny tam i úlomky tuhové, hliněné střepy a pisatel nalezl tam železnou kouli z houfnice, která jest v bechyňském museu. Roku 1920 nalezl tam i tuhový džbánek, který jest též v museu uložen. Komu tvrz nebo hradiště patřilo, kdy bylo pstaveno neb sbořeno, o tom pranic známo není. Na starší doby ukazují kopce , jihozápadně od Nuzic dnes ještě patrné. Tam a na Čtvrtkách na jižní straně, nacházela se při orání spálená země, části popelnic, kosti std. Ukazují tato místa tedy na předhistorická pohřebiště. Kde nyní stojí škola (hospoda), bývalo pole, ale staří vypravují, že tam bývalo plno kopečků a říkalo se tam na hrobech.

První písemná zmínka pochází z 3.srpna 1268, kdy ji biskup Jan lll. z Dražic postoupil králi Přemyslu Otakarovi ll. , čímž se stala součástí královského bechyňského majetku. V té době je v obci připomínáno také drobné panské sídlo, které již dnes není možné lokalizovat - pravděpodobně se jednalo o větší dvůr v areálu obce. Název vsi je v tomto prvotním období uváděn jako Nuziche, později se objevují tvary Nuzicz, Nuzicze nebo Nuzycze - jméno obce je odvozeno od příjmení Nouza - ves lidí Nouzových. Historie osídlení v lokalitě dnešní obce je však mnohem starší, na ostrohu při ústí potoka Židova strouha do Lužnice jsou terénní pozůstatky hradiště, které bylo v průběhu času několikrát osídleno - v době bronzové, halštatské a slovanské. Hradiště je památkově chráněno. Nuzice náležely prokazatelně k panství Bechyně ještě v roce 1596, kdy Petr Vok z Rožmberka bechyňské panství prodával. Ve výčtu obcí jsou zmíněny i Nuzice.
Při soupisu obyvatelstva a majetku v roce 1678 bylo v Nuzicích 15 gruntů a 5 chalup, další tři grunty a pět chalup bylo opuštěných, o století později, v roce 1775 žilo v Nuzicích 12 sedláků a 7 chalupníků.
Do katastru obce Nuzice náleží rovněž Červený mlýn na levém břehu řeky Lužnice, dnes vyhledávané rekreační místo. Dostaneme se k němu po nevelké asfaltové komunikaci z nuzické návsi (podle ukazatelů). Rok založení mlýna neznáme, první známá písemná zmínka je z r. 1657, kdy měl mlýn dvojí složení, byla zde pila a chalupa rybáře, majitelem byl bechyňský měšťan Pavel Hošek. V roce 1679 vlastnil mlýn Pavel Tlašek, v r. 1689 Martin Hanzl Borovanský.
Zajímavou zprávu zachytila obecní kronika k r. 1953, kdy se budovalo nedaleké bechyňské vojenské letiště. Na stavbu se používal písek těžený v katastru obce a sice na pastvině Pod Březinou a v lese nad Červeným mlýnem. Těžilo se celkem 5 měsíců, obcí denně projíždělo tam a zpět 1200 nákladních automobilů.
Nejvíce obyvatel měla obec v roce 1900 – 294. Od té doby počet obyvatel klesá, v roce 2005 měla obec 117 stálých obyvatel a stejně jako sousední Netěchovice byla přidruženou osadou města Týna nad Vltavou. Po zániku bývalého okresu Týn nad Vltavou v r. 1960 se Nuzice staly nejsevernější obcí okresu České Budějovice, na hranicích katastru obce, vymezeném tokem Židovy strouhy, probíhala hranice okresů České Budějovice a Tábor.

text: Jan Lacko

Tisk Náhled tisku