Potok, lidově většinou nazývaný „Židovka“, měří pouhých dvacet a půl kilometru, pramení nedaleko Bzí, pod Bechyní vytváří romantický kaňon s rozeklanými skalami a jeskyněmi a vlévá se do Lužnice. Právě jeho poslední úsek je nejkrásnější a má neopakovatelnou atmosféru. V roce 1988 byl vyhlášen přírodní památkou.

Podél Židovy strouhy vede žlutá turistická značka, lze se na ni napojit od silnice Týn nad Vltavou – Tábor, před obcí Březnice. Po trase podél Židovy strouhy je nutné překonávat drobné terénní překážky, zejména na konci trasy i potok přecházet, je vhodné trasu absolvovat za hezkého počasí (při deštích může být hladina potoka vyšší, v létě může být u břehů na části toku vyšší tráva, cesty mohou být za mokra špatně schůdné).
K nejhezčí závěrečné části Židovy strouhy je možné dojít od Nuzic – po modré turistické značce nebo zahnout za Nuzicemi na lesní křižovatce vlevo od silnice Týn nad Vltavou – Bechyně.

Potok kouzelníka Žita?

Jihočechům, a zajisté nejen jim, není třeba název Židova strouha nijak blíže přibližovat. Důvěrně je znám i trampům, turistům, vodákům či zkrátka všem milovníkům přírody. Potok, lidově většinou nazývaný „Židovka“, měří pouhých dvacet a půl kilometru, pramení nedaleko Bzí, pod Bechyní vytváří romantický kaňon s rozeklanými skalami a jeskyněmi a vlévá se do Lužnice. Právě jeho poslední úsek je nejkrásnější a má neopakovatelnou atmosféru. V roce 1988 byl vyhlášen přírodní památkou. Židova strouha však není zajímavá pouze z přírodovědného hlediska – poutavá je i historie vzniku jejího jména, o níž se vedou polemiky.

Další verze vzniku Židovy strouhy je téměř z oblasti sci-fi – jmenuje se prý podle kouzelníka krále Václava IV. – Žita – původní název prý zněl Žitova strouha. Kouzelník Žito byl známý svými neuvěřitelnými a často zlomyslnými kousky, podle legendy se upsal ďáblu a ten jej nakonec připravil o duši. Romantičtější verzi vzniku názvu potoka bychom těžko hledali. Přestože se v tomto případě pohybujeme spíše v říši pohádek, pojďme se hypoteticky podívat, zda se vůbec mohl věhlasný kouzelník octnout v těchto končinách. Mohl zavítat do Bechyně jako doprovod svého krále? Město vlastnil za života krále Václava IV. Jindřich Lefl z Lažan, významný dvořenín na královském dvoře a králův „milec“. Lefl z Lažan získal Bechyni roku 1414, tedy pět let před královou smrtí, teoreticky jej tedy král mohl v Bechyni navštívit. O ničem podobném se pochopitelně z historie města nedochovala žádná zpráva, Lefl se navíc většinou pohyboval mimo Bechyni, často pobýval na svém hradě Krakovci u Rakovníka, díky němuž vstoupil do dějin - poskytl zde poslední útočiště Mistru Janu Husovi před jeho osudnou cestou do Kostnice. Pověst o Žitovi tedy můžeme s klidným svědomím odkázat do říše fantazie.
Zajímavý údaj se objevuje v díle historika Josefa Sakaře. Ten u Židovy strouhy uvádí v závorce druhý název, a sice Čudova strouha s otazníkem. Z jakého pramene čerpal bohužel nevíme. Není možné, že by potok, nebo jeho část, původně náležela jakémusi Čudovi a teprve později vznikla zkomolením z Čudova – Židova? Pokud se podíváme na historické „Čudy“, kteří se vyskytovali v blízkém okolí, zjistíme, že se toto příjmení objevilo pouze ve vsi Smilovice, ležící cca 2 km od Židovy strouhy na levém břehu. Příjmení Čuda je zde uváděno již na konci třicetileté války, r. 1648. Před polovinou 19. století zde byl dokonce jeden Čuda rychtářem. Pokud bychom odvozovali název vodního toku od tohoto příjmení, museli bychom vycházet z toho, že dotyčný Čuda měl co do činění se strouhou někdy těsně kolem poloviny 17. století, neboť v nejstarší kartografické zmínce, „Popisu lesů bechyňského panství“ z r. 1691, je již uveden název Židova strouha. Toto je jedna z možných verzí, bohužel, neprokazatelná.
Další pravděpodobnou verzi nám nabízí lingvistické hledisko. Název bychom mohli odvodit od slovního základu „žid“, čili „ždáti“, což ve staročeštině znamenalo čekat, očekávat, případně dychtivě si přát. Pokud bychom předpokládali, že se potok původně jmenoval Žitova strouha, odhlédneme-li od zmíněné nepravděpodobné legendy o kouzelníkovi, mohl název vzniknout od slova žito, přičemž tento výraz měl původně širší význam, slovem žito se označovalo obilí vůbec. Jméno potoka tedy mohlo naznačovat, že protéká úrodnou oblastí.
Jak je zřejmé, odhalit původ zapeklitého názvu není jednoduché, ale ať už je odvozen od Židů či ne, musíme uznat, že romantické jméno tomu nádhernému koutu divoké přírody sluší.

text: Jan Lacko

Tisk Náhled tisku