- akce se konají na Baráčnické rychtě - ul. Pod Tratí ,Týn nad Vltavou
 - informace o akcích jsou pravidelně zveřejňovány v měsíčníku Vltavín a na vývěsní tabuli u hotelu Zlatá loď. 

Jak se zrodily baráčnické spolky?

Pátráme-li po vzniku baráčnických spolků, musíme se vrátit až do 19. Století. Po pádu ministra vnitra rakouské monarchie A. Bacha, ale hlavně vydáním tzv. „Únorové ústavy“ v roce 1861 se začal v českých zemích rozvíjet spolkový život. Výjimkou nebylo ani město Kolín, kde kromě jiných spolků vznikla Svobodná obec baráčníků a to v hostinci u Šleitrů v listopadu 1873. Hlavním úkolem spolku bylo udržovat staročeské zvyky a tradice, udržovat lidové české kroje, českou řeč a pomáhat si navzájem. Jméno spolku vzniklo od názvu hostince, kterému se tehdy říkalo „Baráček“, znamená to tedy, že baráčníci nejsou žádnou společností lidí, kteří by museli vlastnit jakýkoliv barák, ale jsou sdružením lidí, kteří mají vztah k myšlence zrozené v „Baráčku“- to je v hostinci „u Šleitrů“. Regule /stanovy/ spolku byly c. k. místodržitelstvím schváleny výnosem ze dne 26. srpna 1895 a platí s malými úpravami dodnes. Jejich platnost byla potvrzena v roce 1990 ministerstvem vnitra. Jedná se o spolek nepolitický. Postupně vznikaly další baráčnické obce. Prvého velkého ocenění na veřejnosti se baráčníkům dostalo na národopisné výstavě československé v Praze v r. 1895. Ve výstavní vesnici byla postavena rychta, kde baráčníci vystavovali doklady o své činnosti a historii, předváděli zde staročeské zvyky a sídlil zde i úřad rychtářský. Tato výstava se stala podnětem ke sjednocení některých obcí z Prahy a okolí. Tak bylo vytvořeno všebaráčnické ústředí s názvem „Veleobec baráčníků pro země koruny české.“ Hlavní zásluhu na sjednocení měl Petr Vavřinec Guth z obce Smíchovské, který se stal prvním rychtářem Veleobce. Jeho přičiněním byly vytvořeny organizační mezičlánky, tzv. župy. Dnes máme 22 žup, 7 obcí bez župy a celkově kolem 12 000 členů. Nejvíce členů měli baráčníci v letech 1946 – 1949 a to více jak 90 000. Veleobec sdružených obcí baráčníků v Praze dnes vydává svůj Zpravodaj, který vychází jednou měsíčně.

Dnes baráčníci užívají kroje a to původní lidový kroj, jaký se zachoval v jednotlivých oblastech Čech, Moravy a Slovenska, např. kroj středočeský, chodský, mladoboleslavský, kyjovský, piešťanský a mnoho dalších. Druhým typem kroje je kroj spolkový, tzv. Mařenka. Jeho předlohou bylo oblečení Mařenky ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Třetím typem kroje je kroj pracovní – svéráz. Pro muže je to bílá košile vyšívaná v národních barvách podle předepsaného vzoru s červenou stuhou místo kravaty, tmavé kalhoty a na hlavě baráčnická čapka s pérem. Pro ženy bílá halenka vyšitá též v národních barvách, tmavá sukně /nejlépe černé barvy/, tělové punčochy a černé střevíce.

Teprve počátkem 20. století se do prací spolků zapojují i tetičky. Do této doby byl spolek výhradně mužskou záležitostí. Členové baráčnických obcí /žup/ se scházejí na vlastní rychtě a pokud jí nemají, tak ve vhodných prostorách. Velký důraz je kladen zejména na vzájemnou úctu, družnost a dodržování spolkových regulí. Baráčníci se navzájem oslovují „tetičko, sousede“. I pojmenování jednotlivých činovníků je rozdílní, to převzali baráčníci z názvů činovníků městské a venkovské správy v českých zemích před rokem 1848. A přispívají velkou měrou k tomu, že tato pojmenování neupadla v zapomnění.

V čele obce, župy i Veleobce je rychtář /předseda/, o písemnou agendu se stará syndik /jednatel/, o peníze berní /pokladník/ a o majetek šafář /hospodář/. Mají i vlastní služebníky – ponocného a drába. Později si vytvořili ještě názvy své jako: pantatínek /soused, který má jako jediný právo napomenout i rychtáře/, panímaminka /tetička, která se stará o kroje/, švandymistr /soused či tetička, kteří se starají o pořádání zábav, zájezdů a vůbec všeho veselí/, slídil účtů, vzdělavatel, kronikář, praporečník a podle potřeby i další.

Přestože obě světové války velmi zasáhly do činnosti českých baráčníků, baráčnické spolky přetrvaly a přestály i další nepříznivé období, které je čekalo po roce 1952. K jejich dosavadní kulturní a národopisné náplni přibyly závazky k různým politickým výročím v podobě sběru odpadových surovin a brigádnických hodin na různé veřejné práce. V těchto letech se mnohé obce zúčastňovaly každoročně prvomájových průvodů. Byla to tak pro ně možnost představit české veřejnosti lidové kroje.

Zaměření spolků se po celou dobu trvání nezměnilo. I dnešní činnost baráčníků je všestranná, udržují staročeské zvyky a tradice, uchovávají původní kroje Čech, Moravy a Slovenska a pořádají festivaly baráčnických souborů. Účastní se přehlídek krojů a na různé národopisné slavnosti kroje půjčují. Vzájemně se navštěvují na baráčnických akcích i při oslavách výročí založení spolků a tyto návštěvy bývají zpravidla spojeny s prohlídkou pamětihodností daného regionu.

V roce 1960 byla zakoupena v Černovicích u Tábora budova penzionu, ze kterého baráčníci vybudovali baráčnickou zotavovnu a kde se po celoroční baráčnické práci tetičky a sousedé rádi odpočinou a ještě raději mezi sebou přivítají každého – i nebaráčníka.



Sdružená obec baráčníků VITORAZ v Týně nad Vltavou

Počátky založení baráčnického spolku v Týně nad Vltavou spadají již do první poloviny 20. Století. Obec baráčnická zde byla založena v listopadu v roce 1927 a krásně o tom hovoří baráčnická kronika, kterou založil a vedl vltavotýnský malíř, nadšený divadelní ochotní, tvůrce divadla v přírodě a baráčnický rychtář, soused Jeník Švehla. Obec baráčnická zde přetrvala do dnešní doby a má dnes konečně i svůj důstojný stánek – svoji rychtu. Po celou dobu od svého vzniku neměl spolek své trvalé zázemí, jeho členové se scházeli v různých hostincích a hotelech a když konečně dostali baráčníci do pronájmu po 56 letech existence svého spolku v roce 1983 polovinu domu č. 12 /v Dewetterově ulici/ v Týně, mysleli si, že mají konečně po starostech. Přestože byl objekt ve špatném stavu, pustili se baráčníci s velkou vervou do adaptace budovy a již v dalším roce 1984 se zde mohli začít scházet. Ovšem radost z rychty netrvala dlouho, protože v souvislosti se stavbou JETE probíhaly i v našem městě veliké stavební změny a o osudu pronajaté budovy, kde byla s takovým úsilím zbudována nová rychta, bylo rozhodnuto. Budova byla určená k demolici a na jejím místě se začala stavět nová budova pro policisty. Baráčníkům byl nabídnut ke koupi pozemek s vyhořelou budovou /bývalou vojenskou ubytovnou/ v ulici Pod Tratí na Malé Straně. Protože cena byla příznivá, koupil spolek pod vedením tehdejšího rychtáře Stanislava Bečváře pozemek i s budovou. Sousedé a tetičky se pustili opět do díla a opravenou budovu slavnostně otevřeli jako svoji rychtu dne 18. listopadu 1989. Slavnostním otevřením však starosti neskončily, ba naopak , na rychtě je neustále třeba něco dále opravovat a vylepšovat a díky finančním darům Městského úřadu a obětavosti některých členů spolku se rychta neustále vylepšuje. Ke cti spolku nutno dodat, že rychta neslouží pouze baráčníkům, ale slouží i ostatním týnským spolkům a organizacím ke schůzím a využívají ji i ostatní týnští občané k pořádání rodinných oslav.

Baráčnickou obec vede v Týně nad Vltavou již po několikeré volební období tetička rychtářka Jarmila Berglerová s ostatními činovníky a konšelstvem. Konšelstvo s rychtářkou se schází k zasedání každou první středu v měsíci od 18.00 hodin na rychtě, kromě letních měsíců července a srpna.

Pokud Vás zaujaly informace o naší činnosti a chtěli byste se k nám přidat nebo se seznámit s bližší historií našeho spolku, přijďte na rychtu navštívit a popovídat si s námi. Rádi Vás u nás přivítáme!

Bližší informace o činnosti českých baráčníků se můžete dozvědět na internetových stránkách, na kterých je zpracována nejen historie, ale i popisy krojů s barevnými obrázky.

http://sweb.cz/baracnici/